Tam všechno začalo a tam také vše skončí
Musí mě chránit, poslouchat a milovat. Takový byl Seimeiův rozkaz. To on si ze Soubiho vychoval nástroj. Je to jenom nástroj konající rozkaz i po pánově smrti. Pro něj to je jen rozkaz. Povinnost, kterou musí plnit. "Miluji tě" objevila se mi v mysli vzpomínka, kdy to poprvé řekl. Tehdy plnil Seimeiovo přání, nic víc. Neustále mi opakuje, že mě miluje, ale je to pravda? Je to od srdce? Nebo prostě říká jen to, co mu jeho pán poručil? Jak s tím mám žít? Když ho líbám, cítím se tak krásně a bezstarostně, přesto cítím i bolest. Co mám dělat? Mám k němu prostě přijít a zeptat se ho: "Říkáš mi že mě miluješ, protože je to pravda nebo, protože je to rozkaz?". Ne to nedokážu. Nechci mu ublížit. Ale jak mám vydržet tu hroznou bolest v srdci?
Ne, klidně budu trpět a pomalu umírat. Neublížím Soubimu. To nikdy.
"Ritsuka" odvrátí pohled od chlapce. Nechce vidět jeho výraz ve tváři, až mu řekne, co musí.
"Ano?" ozve se po chvíli, když se jeho přítel k ničemu nemá.
"Já... teda...Ritsuka, jsem jenom Fighter a musím plnit rozkazy svého Sacrifice. Ale víš moc dobře, že ty to nejsi," mluvilo se mu ztěžka. Slyšel, jak mu divoce buší srdce a je mu hrozné horko, přestože venku je sotva plus pět stupňů.
"Soubi, co se děje?" zeptal se nechápavě. On však nic neříkal. Byla to nesnesitelná atmosféra. Chlapec už to nemohl vydržet. Chytl se za košili svého přítele a donutil ho, aby se na něj podíval. V očích měl prázdný výraz, ale bylo vidět, že bojuje sám se sebou.
"Seimei se vrátil," do očí se mu nahrnuli slzy, "a rozkázal mi, abych s ním odešel a abych se s tebou už nevídal".
"A-ale..." pustil se Soubiho, když se mu podlomila kolena a on padal k zemi. "To.. přece..." nemohl mluvit a přes slzy v očích skoro neviděl.
Už se nemohl dívat na svou lásku, jak klečí na zemi a pláče kvůli němu. Chtěl se k němu sehnout, obejmout ho a utěšit. Ale to nešlo. Měl rozkaz.
"Sajonara," hlesl tiše. Otočil se a odešel.
Už se nevrátí. Věděl jsem to. Nemiluje mě...
Proplakal skoro celou noc. Potom se nějakým záhadným způsobem a s vypětím všech sil, vyškrábal na postel. Tam se schoulil do klubíčka. Opět se mu v očích objevily slzy. V břichu měl křeč. A nemohl myslet na nic jiného než na toho muže, který ho tu nechal samotného na celém světě. Bolelo to víc, než když ztratil Seimeie. Mnohem víc.
Už mu nic nezůstalo. Matka si myslí, že není její syn, Seimei, který zemřel, když mu bylo deset, se zčista jasna objevil a zase zbaběle utekl s mužem, kterého miluje celým srdcem. Místo toho aby mu vysvětlil, co se vlastně stalo a jak je možné, že žije, tak mu sám bere život. Už nemá cenu žít.
"Bude to tak lepší," říká částečně svému Fighterovi, částečně sobě. "On je Loveless a jednoho dne najde svou druhou polovinu a ty jí nejsi. Patříš ke mě."
Šli městem. Všude byla oslnivá světla, hluk a lidé spěchající z práce rychle domů.
Miluji ho, tak proč ho musím opouštět? Kvůli rozkazu? Proč? Je to jeho bratr. Neměl by ho takhle zraňovat. Ví, že už ke mě přilnul a já k němu. Tak proč? Chce, aby trpěl? Vždyť je to ještě dítě. Proč zrovna on? Copak si nevytrpěl dost, když Seimei "zemřel"? Sám tomu nemohl uvěřit, když se před ním objevil jeho pravý Sacrifice. Chce vůbec být jeho Fighter? Mají stejná jména, ale jsou si cizejší než kdy dřív.
Vtom ucítí zvláštní tísniví pocit. A ostrou palčivou bolest, jako by mu někdo vrazil dýku do srdce. Je to hrozný pocit, ale on ví, že osoba, pro kterou žije, cítí stejný pocit. Možná strašnější. V tu chvíli na nic nemyslí a rozbíhá se daleko od svého pána. Nereaguje na jeho příkazy. Jen běží tam, kde je on. Ritsuka.
Běží zasněženým parčíkem. Rozhlíží se a ví kam dál. Tam k té lavičce. Tam bylo to místo, kde ho poprvé políbil. Tam všechno začalo ...
Zkrvavené tělo malého chlapce. Na tvářích se jeho slzy proměnily v kapky ledu.V jedné ruce kuchyňský nůž, kterým si podřezal žíly.
... a tam také vše skončí.
Komentáře
Přehled komentářů
tak smutné, ale mooc se mi to líbí!!
yup... Nebaví mě vymýšlet nadpisy ^-^
(Ryuzaki, 4. 6. 2008 17:03)Mno... je to sice smutné, ale good. Nepřipadá mi to jako blbost... je to skvělý ^_^
to ne
(Katty, 3. 6. 2008 10:15)To není féér. Chudáčci takhle skončit to je ale smutná povídka.Krásná ale smutná a já moc smutné povídky nerada ale tahle je pěkná a líbí se mi.o_O To jsem vážně napsala u smutné povídky??
...
(Ayasumi, 5. 6. 2008 13:29)