Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krev luny - 4. kapitola

22. 6. 2008
       Sáhl po dýce připevněné na opasku, ale útočník mu v tom zabránil. Chytl ho za zápěstí. Odtáhl mu ruku od pásku a těsně mu ji přitiskl k pasu, tak že ho mohl i takto přidržovat. Brian se mu snažil vykroutit, ale proti takové síle neměl šanci. Kruci! To už je za dnešek po druhý co mě někdo takhle překvapil! A navíc se na mě musej lepit jenom dospěláci co hledají slavea!, zavřískal si v duchu, když už nahlas nemohl.
 
          Cizinec ho pevně držel a trpělivě čekal až se mladík unaví. Ten měl ovšem energie na rozdávání, ale moudře mu došlo, že by si ji měl schovat pro pozdější využití. Kdo ví kdy se bude hodit. Zklidnil se tedy a vyčkával co bude dál. On se k němu tedy nahnul. ,,Budeš hodný?“ zašeptal mu do ucha. Co jsem říkal zase slave!, zařval si v duchu vítězoslavně, přesto nesmyslně a s naprosto žádným účinkem.
 
         Na souhlas pouze kývl. ,,Jmenuji se Erebos.“ řekl, když ho pouštěl ze zajetí. Usmál se na něj, čímž mu úplně vyrazil dech. Vypadal nádherně už jen od pohledu, ale když se ještě ke všemu usmál byl úchvatný. Briana též zaskočilo, že je asi tak stejně starý jako on sám a ani není o moc vyšší. Kratší tmavě fialové vlasy, fialové oči, štíhlá postava s menšími svaly. Zvlášť ty hrudní krásně vynikly v tom těsném oblečku připomínajícím uniformu. Navíc černá mu hrozně slušela to už Brian pochopil. Na druhou stranu volánky na rukávech mu dodávaly eleganci. Ten kluk byl vážně krásný.
 
        ,,Už ses vynadíval dost? Ne že by mi tvůj zájem vadil, ale znám lepší způsoby, jak využít čas než pouhým koukáním.“ doslova se mu zajiskřilo v očích. Brian si dal ruku v bok, tu druhou nechal volně svěšenou ve své typické nadřazené póze. 
,,Kdo řekl, že mám zájem?“ přivřel nebezpečně oči. 
,,Dokud se nenaučíš ovládat tu tvou rozkošnou tvářičku slova nebudou potřeba.“  zaprskal nad tou rozkošnou tvářičkou. ,,Koťátko nezlob se. Nechtěl jsem tě naštvat.“ zvedl ruce v obraně. ,,I když musím uznat, že jsi moc roztomilí, když se zlobíš.“ tentokrát se doopravdy musel bránit, jelikož ho chtěl Brian vážně už zranit. Chytil ho za zápěstí, když ho chtěl uhodit a zároveň si ho přitáhl k sobě a volnou rukou objal kolem pasu. ,,Raději dávej pořádný rány a né facky. Nedávej mi záminku tě pořád takhle zlobit.“ zazubil se na něj a Brian málem vybuchl jak Krakatoa. ,,Odpusť, ale nemůžu si pomoct.“ znova se usmál.
 
            Brianovi se konečně podařilo vykroutit ze sevření a pokusil se ho kopnout do rozkroku. Ten jednoduše uskočil. ,,Jako bys tím něco naznačoval.“ prohodil. Když viděl, že by ho Brian raději sežral zaživa, a to doslova, raději ještě o pár váhavých kroků ustoupil. ,,Tak jo! Omlouvám se! Jen se nečerti! Jen jsem chtěl prostě… noooo chtěl jsem si s tebou popovídat.“ Mával v obraně rukama, jako by mu to snad mohlo pomoct. Brian po něm pohledem metal dýky div ho doopravdy nezabil. Erebosovi nebylo zrovna dvakrát do zpěvu. Nasucho polkl, ale pak jakoby v něm zaplál ten plamínek sebejistoty.
 
          ,,O čem bychom si mi dva asi tak mohli říct?“ vyštěkl na něj už trochu klidnější Brian držící si od Erebose uctivou vzdálenost v domnění, že se bude mít šanci se ubránit bude-li to nutné. 
,,Zrovna povídání by to být nemuselo. Ale příjemně strávený večer by to mohl být v každém případě. Co říkáš? A hlavně neodpovídej, že ses takhle ohákl…“ sjel ho tak trochu mlsným pohledem “… jenom kvůli tomu, že je dneska horko.“ horko skutečně bylo, zvlášť po té šílené ledárně co byla v oblacích, ale na druhou stranu na tohle mu neměl co říct. Jen se začervenal. Chtěl aby bylo vidět, že má zájem o nějakou společnost, ale momentálně mu to moc nenahrávalo do karet. 
 
           ,,Ty jsi Brian, že ano.“ nadzvedne obočí. 
,,Jak to víš?“ na odpověď se usměje tím svým okouzlujícím úsměvem. ,,Rád tě poznávám.“ tentokrát je to velmi příjemný, něžný pohled. Natáhne k němu ruku. Ten ji s větším váháním přijme. Erebos se rozjasní. Ve spěchu k němu přistoupí, chytne ho za loket a hned zas táhne kamsi dál od rybníka. 
,,P-počkej. Kam to jdeme?“ vzpamatuje se opožděně. 
,,Chtěl bych tě představit mým přátelům.“ prohodí v odpověď. 
,,No moment!“ pokusí se mu opět vytrhnout, ale ten ho hned uklidní. 
,,Neboj se. Jsou to upíři z vyšší společnosti. Určitě tě rádi uvidí.“  
,,Jak by mě mohli rádi vidět, když ani nevědí kdo jsem!“ 
,,Jen se neboj.“ protáhne. 
,,Abys věděl jsi celkem slavný.“ otočí se na něj s úsměvem.
 
          ,,J-já?“ vyrazí ze sebe trochu v šoku. Věděl, že si nadělal jméno svými skandály, ale že ho budou znát i takhle daleko od domova a to navíc výše postavení upíři, to nečekal. Rozhlédl se kolem. Právě vycházeli z lesíka na druhou stranu než bylo centrum města. Byli v nějakých zahradách. Před sebou viděl obrovskou fontánu a až teď si uvědomil, že jsou v bludišti.
 
           Erebos ho táhl doprava a pak zas doleva. Dokola a dokola až se z toho Brianovi zatočila hlava. Prošli kolem nějakého altánku. Pak zas na konci jedné z cest uviděl nějakou kapličku nebo co. Ještě chvíli pokračovali v bloudění. Tedy spíš Brian si myslel, že bloudí, ale po několika ujištěních, že jdou skutečně správným směrem se nakonec doopravdy dostali před obrovské bohatě zdobené kamenné sídlo. Chlapce uchvátila nejen ta velikost, ale hlavně styl ve kterém byla budova postavena. Nikde ani náznak nějakých skrýší, tajných vchodů či bytelných dveří. Tohle byla typicky lidská práce.
 
           Probudilo to v něm silné dojmy. Až mrazení v zátylku mu prozradilo, že se na něj Erebos upřeně s mírným úsměvem dívá. Asi vypadal dost hloupě, když se na to sídlo zíral jak na nějaký poklad. Tentokrát ho vzal za ruku a vedl ho dál dovnitř. Přes vysklené dveře. Ty rovnou rozrazil a i s Brianem vlítl dovnitř. ,,Dívejte všichni koho vedu!!!“ zařval na celé kolo a mladíka si postrčil dopředu jako svůj štít. Erebos nejspíš byl ve své jiskřící náladě, ale Brianovi rozhodně do smíchu moc nebylo. Všichni se totiž dívali jen a jen na něj.
 
           V místnosti bylo asi deset upírů oblečených do honosných, šlechtických šatů. ,,Bosi koho sis to přivedl?“ usmál se jeden z upírů držící v ruce skleničku. Vysoký, krátké vlasy, drahé modré šaty a šíleně dlouhé drápy. ,,Tohle je Brian. Všichni mu řekněte ,Ahoj Briane!‘“ usmál se zpoza své zástěny Erebos. Nikdo to sice neřekl, ale všichni se tvářili přívětivě, takže se přestal tak obávat jako na začátku. 
,,Rád tě poznávám Briane. Já jsem Derek.“ podal mu ruku a on ji s úsměvem přijal.
 
           ,,Bosi kdepak jsi ho našel? Taková vzácnost se vidí málokdy.“ přiskočil k němu nějaký starší kluk a začal si ho se zájmem prohlížet. 
,,Graham.“ představil se s rošťáckým úsměvem. 
,,Vlítnul mi sám do náruče. Že ano.“ objal ho kolem ramen a opřel se o něj. 
,,Já bych spíš řekl, žes mě chtěl znásilnit a až pak ti došlo kdo jsem.“ 
,,Musíš Bose omluvit. Neumí ovládat své zvířecí pudy. On se prostě neumí chovat, že?“ zpražil ho Derek pohledem. Erebos opět zaplul za Brianova záda. Ten se cítil trochu trapně. Vždyť i on byl takříkajíc na lovu. Koneckonců jeho oblečení o tom vypovídalo své.
 
             ,,Tak Briane už ses jakž takž seznámil se zde přítomným osazenstvem a teď s chutí do mého pokoje!“
hodí po něm pohled, který říká ,Nedělej si ze mě prdel‘. 
,,Bosi!“ okřikne ho Derek. Pak se otočí na Briana. ,,Prosím posaď se.“ usmál se a kývl ke koženému křeslu. Nabídl mu skleničku krve, kterou s radostí přijal. On si sedl hned naproti. Pro Erebose zatím přijdou nějací dva muži a s velkými protesty ho odvlečou na druhou stranu místnosti. Sice je zahlédl jen letmo, ale ti dva vypadali jako dvojčata.
 
             ,,Doopravdy tě rád poznávám. Už jsem tě viděl na několika večírcích, ale bohužel jsem neměl tu možnost setkat se s tebou osobně což mě velice mrzí.“ Brian se rozpačitě usmál. ,,Jak se vede tvému Mistru? Pročpak tu není s tebou?“ za tuto otázku mu byl vděčný. Nic se na ní zkazit nedalo. 
,,Mistr je momentálně bojuje o život v jakémsi vzdáleném lese v obležení lykanů, můj klan bojuje o holou existenci. Zkrátka a jednoduše je Mistr na lovu a navíc si to ještě ke všemu užívá se svým starým známým. Mě jako vždy samozřejmě museli vykopat ze středu všeho dění.“ ušklíbl se.
 
               ,,A to tě hrozně štve, že ano?“ usmál se na něj Derek. Mladík se usmál. On nebyl jako jeho Mistr. Choval se tak spontánně. To se mu na něm líbilo. 
,,Ani nevíte jak.“ 
,,Ale vím. Taky jsem byl mladý.“ s úsměvem na něj mrkne. 
,,Vy jste snad jediný kdo se k tomu přiznal. Jinak neznám Mistra, který by se svěřil, že byl kdysi i on pouhý řadový upír.“ 
,,Snad si nemyslíš, že tvůj Mistr byl takto vážený již při svém stvoření?“ 
,,Upřímně? Myslím si, že byl měchuřina odjakživa.“ vypálil bez obalu. Derek se musel rozesmát.
 

                 ,,Naprosto s tebou souhlasím, ale to raději nikde neříkej.“ sám se napil ze skleničky. 
,,Řekneš nám jak si se stal upírem?“ zeptal se zvědavě jeden z upírů. V místnosti se ozval šum. Derek se málem zakuckal. 
,,Saii!“ zaskřípal zuby. Jeden z upírů osloveného vzal za ruku a vyvedl ho z pokoje. Brian nechápavě zamrkal. Co je tak divného na jeho stvoření?

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ghrr..

(Dee, 30. 6. 2008 6:54)

docela pěknej styl psaní, nějak začínám estránkách závidět tu neomezenost znaků v příspěvku..TT.TT

Super!!

(Hanka, 23. 6. 2008 18:33)

skvelé to je, už sa nemožem dočkať dalšieho dielu... = DD

nááááádhera!!!

(Ayasumi, 23. 6. 2008 17:35)

opravdu nádhera!!! jsem zvědavá, s kým nakonec Brian skončí XDDDD

*-*

(darknesska, 22. 6. 2008 14:56)

jááj!! hustý!! jen tak dál! heleď kdy dáš další Hime?!?!?! už se nemůžu dočkat!