Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krev luny - 2. kapitola

25. 5. 2008
       ,,Ale, ale… Kohopak to tu máme?“ chladný výsměch v tom hlase ho přinutil odrhnout se od kořisti do které ještě  ani nestihl zabořit své tesáky. Zmateně se ohlédl za sebe. Několik metrů před ním stál vysoký černovlasý muž v tmavém koženém plášti. V rukou měl stříbrný kůl s vyrytými ornamenty. Pustil svou oběť, která se ihned sesunula k zemi neschopna se nijak pohnout.
 
       ,,Kdo jsi?!“ vyštěkne Brian a ještě víc vycení zuby. Postaví se tak, aby se v případě potřeby mohl dobře bránit. Sáhne po dýce v pouzdru připevněného na opasku. Muž se ještě víc usměje. 
,,Jmenuji se…“ ukloní se. V té chvíli vycítí mladý upír příležitost a zaútočí na něj. Ve vteřině je sražen tváří k zemi s rukou zkroucenou za zády. ,,…Matthias.“ zašeptal mu zlověstně do ucha.
 
      Otočil se na mladíka opírajícího se o strom. ,,Ty zmiz!“ zavrčel a obrátil svou pozornost opět na toho pod sebou. Ten na něj jen zachrčel snažíc se vyprostit z pevného sevření. ,,Jenom klid. Když budeš hodný nebude to zas až tak bolet.“ 
,,Nebude bolet? Co nebude bolet?“ skoro vykřikl, když ho muž stiskl pevněji a opět se nepříjemně zasmál tak, jak to uměl jen on.
 
      Schoval kůl do kapsy na pásku. Vklouzl pod něj rukou a nehty zaryl mezi žebra. Hrubě ho zvedl a přirazil ke stromu, ke kterému před chvílí byl přišpendlen ten lidský kluk. Pořád mu drtil ruku za zády. ,,Takže hošánku, copak jsi tu dělal?“ 
,,Co myslíš Einsteine?“ prskl a hned litoval, že vůbec otevřel pusu. Matthias ho přišpendlil ještě těsněji ke kmenu stromu a ruku zkrotil ještě víc, takže Brian skoro vykřikl bolestí. Aby toho nebylo málo kolenem mu roztáhl nohy od sebe a volnou rukou vyhrnul bílou košili.
 
      ,,Nech mě na pokoji! Slyšíš! Ty úchyle! Pust mě!“ snažil se dost chabě odporovat vzhledem k tomu, že se nemohl skoro pohnout. Cizinec mlaskl. 
,,Ale no tak mladej. Kdo tu ještě před chvílí chtěl znásilnit a vysát toho kluka?“ pohladil mu hrudník, který se trhavě zvedal a zas klesal, jak Brian přerývavě dýchal. 
,,Ty seš fakt vypatlanec! Kdybys měl alespoň ty oči v pořádku, když už to musel odnést mozek, všiml by sis, že jsem se ho právě chystal vysát! Ne ho přefiknout!“ 
,,Co já vím v jakém bys to udělal pořadí.“ štěkavě se zasmál. 
,,Já nejsem nekrofil!“ zařval a tentokrát doopravdy zakňoural, když bylo sevření příliš bolestivé. 
,,A kdo to má poznat?“
 
       ,,Tak hele já ti nechci ublížit a ty sám přece uznáš, že bys na mě neměl, že? Co takhle uzavřít mír? Ty budeš hodnej kluk a pro tuto noc mi budeš dělat společnost a já tě pak pustím, ano?“ 
,,Si děláš srandu, ne?!“ zavřískal. 
,,Myslím to ve vší počestnosti.“ znovu se usmál. Pustil mu ruku a druhou vytáhl zpod košile. Ten se ně něj otočil a mnul si zápěstí. Zpražil ho nenávistným pohledem.
 
       ,,Tak co tedy chceš?“ muž naproti němu pokynul ať ho následuje. ,,Hej! Co chceš?“ šel nakvašeně za ním. 
,,Jen si popovídat. Ale najdeme si k tomu nějaké příjemné místečko, ne?“ mrkl na něj. Brian se po tomto gestu ještě víc naježil. 
,,Popovídat? Nic víc? A proč zrovna já?“
 
        Při té otázce se zastavil, otočil se a zářivě usmál, ale přesto úsměv působil chladně až výhružně. ,,Jsi zajímavý.“ rozhlédl se kolem a vyrazil hlouběji do lesa. ,,Možná si to nepamatuješ, ale už jsme se viděli. No možná si to ani pamatovat nemůžeš. Nevím jestli jsi mě vůbec zaregistroval, ale já si tě pamatuji velmi dobře.“ promlouval klidně, tiše, až to vypadalo, že mluví sám k sobě a ne k chlapci za sebou.
 
        ,,Odkud by sme se asi tak mohli znát?“ prohodil trochu ironicky. 
,,Když byl Vánoční ples. Zahlédl jsem tě tam. Zaujal‘s mě. Hodně si mezi všemi ostatními upíry vyčníval.“ dodal z podtónem smíchu. 
,,Takže přece jen si upír. Ale na co ten kůl?“ zahleděl se na místo, kde tušil kapsu se zbraní. 
,,Víc tě zajímá co dělám ve svém volném čase než to, že jsi nejhledanějším předmětem každé upíří sešlosti? Mělo by ti to lichotit.“  
,,Jsi upír a zabíjíš upíry? Jak to, že tě na ten ples pustili?“ ignoroval jeho předešlou otázku a pustil se do logického uvažování. 
,,A já myslel, že jsi chytrej.“ povzdechl si.
 
         ,,Co si o sobě myslíš? To byla normální otázka! Nemusím být hned idiot, když se zeptám na něco čemu nerozumím!“ 
,,Fajn, fajn. Nečerti se hned. Prostě jsem tam byl tajně.“ Brianovi chvíli trvalo než se zas ozval se svou typickou arogancí v hlase. 
,,Blbost! By tě zabili na místě! Neříkej mi, že si tě tam nikdo nevšiml!“  
,,No ano. Nevšiml. Nebo spíš jsem nevzbuzoval přílišné podezření a pozornost. V tom jsi mi hodně pomohl. Jsi rád středem pozornosti, že?“ zastavil se a mladík mající na tváři ruměnec do něj narazil a zčervenal ještě víc. Pohodil hlavou, jako by se chtěl zbavit toho palčivého pocitu.
 
         ,,Proč zastavujem?“ nahlédl mu přes rameno. Spatřil menší jezírko na jehož hladině se odrážel stříbrný měsíc. Nadechl se chladného, avšak příjemného vánku chladícího jeho rozpálené líce. Přivřel oči, stoupil od Matthiase a přistoupil k jezírku. Z tohohle úhlu bylo možné spatřit, jak za malou skálou po levé straně se rozbíjí průzračný vodopád. Celé jezírko bylo obehnáno kamenným srázem. Dalo se sem přijít jen tou jedinou cestou, pláží, která měla jen asi dvacet metrů. Bylo to tu překrásné, ale přesto…
 
       ,,Neměli bychom tu být. Dneska je úplněk. To jsou lykani nejsilnější.“  
,,Snad se nebojíš?“ povytáhl obočí. Celou tu dobu co si to tu Brian prohlížel se ani nepohnul. 
,,Uvidíme jestli se budeš bát ty až tě obklíčí tucet vlkodlaků.“ pokrčil rameny, přešel k nedaleké skalce a vyskočil si na ní. Přehodil nohu přes nohu, založil ruce na prsou. 
,,Hele, ne že by se mi s tebou špatně kecalo, ale mohli by sme se dostat k jádru věci? Chtěl bych se totiž ještě dneska vrátit domů.“ přivřel znuděně oči. On na to nic neodpověděl. Jen si jeden druhého měřili pohledem, nechtíc ani jeden z nich ustoupit.
 
        Až teď si všiml, že má Matthias tmavě fialové oči. Byly takové temné, ale občas jimi probleskl nádech zářivé fialové, ale když vlasy padající mu do čela tvořili stín vypadala ta barva doopravdy kouzelně. Tajemně. Černé vlasy po lopatky měl vlnité, skoro splývaly s černým, koženým pláštěm. V měsíčním světle se na lemu vysokého, vyztuženého límce třpytily jemné, stříbrné ornamenty. Celkově vypadal tak, jak si mnoho smrtelníků upíry představuje. Tajemný, nebezpečný, ale vyzařovala z něj jistá dávka přitažlivosti.
 
       V jejich tichém souboji je vyrušil nějaký šramot mezi nedalekými stromy. Brian hned seskočil v ruce sržíc dýku. ,,Myslíš, že ti ta kudlička nějak pomůže?“ zakřenil se a vytáhl kůl. 
,,Buď zticha! Ty máš tak co říkat!“  
,,Můj milý, nezáleží na tom jak zbraň vypadá, ale jak se použije.“ otočil se za praskáním větvičky ozývající se mu za zády. 
,,Já s tim umim!“ hodnotu jeho slov snižoval třes v ruce. 
,,Jistě. Přesto by bylo lepší kdyby ses držel u mě.“
 

       Na chvíli zaváhal, ale po tom co se z dáli ozvalo vytí se s radostí odebral do blízkosti staršího a snad i zkušenějšího muže co se souboje s lykany týče. ,,Hele, ty… Matthiasi-“  
,,Říkej mi Matte.“ přerušil ho a obrátil se k šustícímu keři. 
,,Fajn. Matte, kolik myslíš, že jich je?“  
,,Na hodiny přírodopisu jsi asi chyběl, co? Vlci loví ve smečce.“  
,,Jo, jenže tohle nejsou normální vlci!“ odsekl s nádechem paniky. 
,,Neboj se mladej. Nějak to zvládnem.“   
,,Snad.“ pípl Brian.

 

 

                    upir7.jpg picture by YamatoHaruhi

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Úvodem bych chtěla říci

(Keiro, 7. 10. 2008 20:23)

že ten obrázek je boží. A celkově celý Matte je boží. Asi jsem se zamilovala. *hi hi*

Jinak opravdu dokonalý a jsem zvědavá, kdo se tam ještě objeví. Já mám totiž slabost nejen pro upíry, ale i pro lykany. *šíleně přiblblý výraz ovlivněný Underworldem*

Takže opravdu super povídka a já mažu na další dílek.

Pomoc...

(Nex, 19. 6. 2008 20:16)

...začíná to být dokonalé...! 8-i

ja vzdy

(Kat, 11. 6. 2008 10:22)

vedela ze takovy starsi cernovlasy upir je cool. Proste k nakousnuti. Clovek na neco ujety musi byt a tohe je muj favorit cislo jedna. No budu se tesit na dalsi dilek a jak dopadne asi stret mezi temi vsemi a kdo bude s kym?

...

(Ayasumi, 6. 6. 2008 17:57)

nááádherné!! Rychle další, jsem nedočkavá

jééééééééééééééé

(YuRi-HiUr, 26. 5. 2008 20:46)

to je supr další další další

Moc Vám všem děkuji!

(Yamato Ai, 26. 5. 2008 19:10)

Fussi-chan, Dark-chan, K-san, Kleo-chan...
Všem Vám moc děkuji!
Kleo ty a ty tvé komentáře mě vážně dostávají! A ten nátlak si strč do jistých partií svého tělíčka, jelikož už není potřebný. Už píšu další kapču. Pokud vše půjde podle plánu bude tu příští neděli...

Jůůůůůůů *na nic vís se Kleo nezmohla*

(Kleo, 26. 5. 2008 19:05)

*mino* *začíná se o ty dva kluky bát* *musí jí křísit*
Nezvykle dlouhá kapitola na tebe Yami...
Moc se mi líbila! Moc, moc, moc!
A to jsem si na začátku dělala naděje *leští svatozář jako o život*
Doufám, že to zvládnou *začíná hryzat tušku*
Že to zvládnou *klečí u Yami-chan a tahá jí za rukáv se štěněčíma očima* Yami-chan?!
Nechci vyvíjet nátlak *nabíjí zbraň* a tak lehce prosím o další kapitolku, Yami.

Spřátelení!

(Kagome/Kurama, 26. 5. 2008 15:23)

Ahoj Yami-chan, ráda s tebou spřátelím!! xD Tahle stránka je úžasná, zatím jsem se dostala jen k povídkám na Naruta, ale bylo to supr!!!!!!Rozhodně si přečtu další...Ty a bez talentu, to je určitě nějaký špatný vtip...Sama jsem se o tom přesvědčila...Co bych dala za to, kdybych uměla takhle psát...A děkuju za přihlášení do soutěže!!!!

>_<

(darknesska, 25. 5. 2008 17:50)

zvládnou to teda?! Jo? JO?!?! No proto! *sledujte jak si také odpovídá - první náznak schizofrenie! XD*
Krásně Yami! Jo ten diplomek už ti dělám... ale nějak na to nebyl čáásek XD

Uchůůů!!!

(Fussi-chan, 25. 5. 2008 16:37)

Zajímavě se nám to rozjíždí!!! Naprosto skvělý! Dostáváš mě holka... Tajemný fantastický příběhy... navíc s upírkama... Mlask! XD